Asi každý ví, že je koně třeba postupně přivyknout na činnost a práci, kterou po něm požadujeme, na výstroj a povely. Povely směrem ke koni mohou být verbální nebo nonverbální. Na koně totiž působíme nejen hlasem, ale především postojem těla, gesty, vahou nebo tlakem.

Jasné a srozumitelné povely

Během ježdění využíváme povely „řečí těla“, kterým se říká pomůcky. Jedná se především o signály sedem, holeněmi, vahou a otěžemi. Pomáháme si hlasem a bičíkem, ten by měl být „prodlouženou rukou jezdce“, nikoliv prostředkem k bití koně. Povely nejde dávat správně, pokud máme špatný sed a neumíme používat všechny pomůcky správně, zároveň i nezávisle na sobě.

Působení na koně

Sedem

Pobídky sedem mají velký vliv na stejnoměrný pohyb koně a jeho rovnováhu. Působíme tlakem sedacích kostí, záklonem, vyztužením páteře, zatížením levé či pravé strany, a to vše pro pohyb vpřed, v daném směru a zastavení.

Holení

Jedná se o působení jemným či silnějším stiskem za podbřišníkem, noha by měla být ve stejné poloze nebo pouze s nepatrnými odchylkami jiným směrem. Kontakt holeně s koněm je neustálý.

Otěžemi

Pomocí otěží určuje jezdec chod, ruch i směr pohybu koně. Jezdit je nutno na přilnutí, používat otěže citlivě a jemně, ruka je přitom nezávislá na sedu.

Bičíkem

Pobídka bičíkem na pleci je pobídkou dopředu. Pobídka za holeněmi je k vynucení poslušnosti nebo zvýraznění pobídky holení.

Hlasem

Pro každý úkon by měl být jasný povel, neměnný a pokud možno jednoslovný. Také bychom neměli zapomenout na to, že tiché a měkké zvuky koně uklidňují, naopak hlasitých nebo ostrých zvuků se bojí.

Během ježdění dáváme povely hlasem především při změnách chodů, k pobízení do rychlejšího pohybu nebo ke zpomalení či zastavení. Hlasem můžeme koně povzbudit i uklidnit. Jezdit se dá i bez slovních povelů, mnoho jezdců ale možnost slovních pobídek ke komunikaci s koněm využívá. Koně slyší velmi dobře, není tedy nutno na ně křičet, pokud jim dáváme povely.

Důležitý je takt a porozumění

Než se kůň povely naučí, chvíli to trvá, a dovednosti si osvojuje a utužuje vlastně po celý svůj život. Na místě je tedy trpělivost. Jezdec by měl mít jak teoretické, tak i praktické znalosti a dovednosti, aby mohl koně něco učit. Pro začátečníky jsou vhodní koně zkušení pod odborným dohledem. Většina nedorozumění vzniká, pokud kůň nechápe, co po něm chceme, z neznalosti pomůcek a povelů nebo jejich nevhodného použití. Proto nezapomínáme na jezdecký cit a takt. Pokud kůň něčemu nerozumí, začneme to procvičovat, vrátíme se o krok zpět, a musíme také mít na čem stavět. Výcvik koně je náročný a nezvládne jej jen tak každý. K jezdectví nepatří hrubé zacházení a křik. Je také třeba pochopit, zda se jedná o vzdorovitost nebo nepochopení povelů a pomůcek.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.