Lichokopytníci (latinsky Perissodactyla) jsou řádem savců. Jedná se o středně velké až velké býložravce, typické tím, že osa jejich končetiny prochází třetím prstem. Ten bývá i největší. Jde o prstochodce, jejichž poslední článek prstu je chráněn rohovitým kopytem.

Mezi lichokopytníky patří:

  • Koňovití
  • Nosorožci
  • Tapíři

Charakteristika lichokopytníků:

  • Jsou přizpůsobeni k příjmu a trávení rostlinné potravy (jde o býložravce).
  • Mají velkou obličejovou část lebky.
  • Vybaveni jsou silnými pysky a ostrými řezáky pro příjem potravy. Třenové zuby vypadají jako stoličky, a zvětšují tak plochu k rozmělňování. Špičáky často chybějí.
  • Žaludek je jednoduchý, u koní i poměrně malý. Hlavní trávení a fermentace probíhá v objemném slepém a tlustém střevě, které je osídleno symbiotickými mikroorganismy. Lichokopytníci tak dokážou strávit i jinak nestravitelnou rostlinnou potravu, i když o něco hůře, než přežvýkavci.
  • Osa končetiny prochází třetím prstem, na kterém spočívá i váha těla. Prsty jsou kryty rohovitým kopytem. Ostatní prsty bývají zredukované, první prst (palec) vždy chybí. U koňovitých je redukce prstů největší. Z ostatních prstů se zachovaly jen rudimentální kosti bodcové, které přiléhají na záprstní kost třetího prstu.
  • Lichokopytníkům chybí klíční kost. Loketní kost je redukovaná, srostlá s vřetenní kostí. Na zadní končetině je zbytek lýtkové kosti jen výběžkem kosti holenní.
  • Děloha lichokopytníků má dva rohy. Placenta je nepravá a rozptýlená, chorion nenarušuje sliznici dělohy, což znamená sice ztížený přístup živin, ale také absenci krvácení po porodu. Po dlouhé březosti (u koní 333 dní) se rodí jedno, vzácně dvě mláďata.

Vývoj lichokopytníků

Předky dnešních lichokopytníků jsou prakopytníci, kteří se vyvinuli na konci třídy z předků dnešních hmyzožravců. První lichokopytníci se objevili na území dnešní Ameriky, a to v paleocénu. V eocénu se rozšířili do celého světa. V třetihorách šlo o dominantní skupinu býložravců a měli obrovské rozměry. Prapředek koní (Hyracotherium) byl ale naopak malý, velikostně jako liška. V miocénu se rozšířily místo lesů travnaté stepi, a lichokopytníkům začali konkurovat sudokopytníci. Druhová rozmanitost lichokopytníků se tak snížila. Dnes z nich zůstaly 3 čeledi a 18 druhů.

Nosorožcovití

Velcí lichokopytníci s rohovinovými rohy bez kostěného podkladu. Mají tři prsty, a to na předních i zadních končetinách.

Tapírovití

Primitivní lichokopytníci, kteří nedorůstají velkých rozměrů. Jejich horní pysk tvoří krátký chobot. Na předních končetinách jsou funkční čtyři prsty, na zadních tři.

Koňovití

Štíhlí lichokopytníci, uzpůsobení k rychlému běhu. Zachován je plně pouze třetí prst, a to na všech čtyřech končetinách. Chráněn je kopytem, na které zvíře našlapuje. Druhý a čtvrtý prst jsou rudimentální, v podobě bodcových kostí, pod kůží končetiny. První prst (palec) je zcela zakrnělý, tvoří pouze rohovitý výrůstek, kterému se říká „kaštánek“, někdy může i chybět. Ke koňovitým se řadí oslové, zebry a koně.

Další články z rubriky

Štítky: , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.