Hipoterapie je v překladu „léčba koňmi“. Řadí se mezi metody fyzioterapie a hiporehabilace. Hiporehabilitace je hipoterapii nadřazená, a znamená využití kontaktu člověka a koně ke zlepšení zdravotního stavu. Tyto dva termíny jsou někdy používány nesprávně nebo zaměňovány. Pravdou ale je, že psychického pozitivního působení koně na člověka se nevyhneme ani při hipoterapii. Ta tedy ovlivňuje pozitivně fyzickou i psychickou stránku člověka. Výborné je působení koní například při neurologických a ortopedických problémech. Výjimkou ale nejsou ani pacienti s interními onemocněními.

Při hipoterapii se využívá přirozený pohyb koně v kroku jako rehabilitační prvek a stimul. Jiné chody (klus, cval) se při této metodě nepoužívají. Při chůzi koně vznikají pohybové impulsy, které působí na člověka na jeho hřbetě.

Hipoterapie pomáhá při fyzických i psychických problémech dětí i dospělých. Začít se může již od druhého měsíce života dětí, horní hranice stanovena není. Během terapie člověk na koni leží nebo sedí, jízda probíhá bez sedla. Malé děti, které sedět nezvládnou, jsou v poloze na zádech nebo na břiše. Kůň jde v kroku, veden vodičem. Pacient je jištěn a polohován terapeutem a asistentem.

Pohyb koňského hřbetu pozitivně ovlivňuje pohybové schopnosti člověka a mnoho tělesných funkcí. Ovlivňuje svalové napětí, držení těla, stabilitu, koordinaci, motivaci i sebevědomí. Přenosem pohybových impulzů vyvolaných chůzí koně se stimuluje mozek člověka na jeho hřbetě. Nervový systém tyto signály přijímá a zpracovává, a reakce na tento pohyb vede ke snaze udržovat rovnováhu. Takovéto signály přijímá mozek při klasické chůzi, ale když je člověk postižen, je to nemožné. Mozek se tak učí díky jízdě na koňském hřbetu správným reakcím těla. Proto je hipoterapie výborná i po úrazech, kdy pomáhá vrátit lidi zpět do života a znovu je „učit chodit“.

Pro hipoterapii jsou vybíráni klidní koně s vhodnou mechanikou pohybu. Musí být psychicky odolní, a na rehabilitaci jsou připravování vhodným výcvikem. Musí bát dobře ovladatelní, nelekat se prudkých pohybů a nereagovat přehnaně na neobvyklé věci. Pro koně jde psychicky o náročnou práci, proto by měl být využíván rozumně, nepřepínán, a kromě hipoterapeutické činnosti chodit do výběhu a být ježděn ze sedla.

Nezbytností bývá nástupní rampa pro pohodlné nasednutí, posazení nebo položení pacienta na koně, a pro průběh terapie speciální pomůcky. Při hipoterapii se totiž nepoužívá sedlo, pouze pomůcky pro správnou jízdu, například madla.

Hipoterapii indikuje lékař a provádí se v terapeutických střediscích, nemůže se jí zabývat kdekdo. Lekce vede fyzioterapeut (nebo ergoterapeut), který má potřebné vzdělání a kurzy. I kůň musí být vycvičen a mít specializační zkoušku. Dále se účastní vodič koně (hipolog) a asistent.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.